Tento web používá cookies. Více informací o používaní souborů, jejich uplatnění a schválení lze nalézt zde

ok
Menu
300 KčRegistracePřihlášení300 KčKošík
DomůDomůInspirace

Nábytek, bez kterého by se Vánoce neobešly

Pojďte s námi nahlédnout do domovů českých osobností. Jak prožívají svátky a bez kterých kousků nábytku si neumí Vánoce představit?

Pro někoho je to křesílko vyhrazené speciálně pro babičku, pro jiného prostorná pohovka nebo jídelní stůl. Inspirujte se příběhy od Milana Peroutky, Tomáše Třeštíka a Andrey Kerestešové.

Miluju Vánoce! Zapřisáhle a oddaně.

Když nám se sourozenci mamka každoročně oznamovala, že letos už jsme větší, a nemáme čekat žádné zázraky, vždycky jsem se na ni zlobil. I na bráchu, když toužil prokouknout tajemství divných hrbolů pod dekou na skříni. Vánocům zkrátka sluší vidět je dětskýma očima. Miluju, když se každoročně sejdeme u stromečku celá rodina, všichni na kanapi a babička ve svém křesle.

Pořád stejné křeslo, ale zároveň může být každý rok jiné. Polštář, deka, svícen, dekorace do okna, vůně, balící papír. To všechno vytváří útulnost domova, která je v zimních dnech tak důležitá. Zachumlat se do toho našeho křesla a sledovat pohádky. Na to se těším.

A také na to, že si letos poprvé splním další sen - hodlám nazdobit dům i zvenčí A jelikož jsem nezvládnul v Bonami aplikaci jednoduchou matematickou úlohu, a sice přepočítat délku řetězu 2390 cm na metry, vypadá to, že náš dům se letos v ulici opravdu blýskne. Ano, pořídil jsem šestkrát 24 metrů světýlek. Krásné svátky všem!

Když jsem byl dítě, bylo to pokaždý stejný.

Nejdřív večeře, pak dárky. Nesnášel jsem to, naštěstí se jídlo u nás nikdy moc neprožívalo, takže jsme do sebe u stolu narvali smažený rybí prsty a bramborovej salát z drogerie za rohem a mazali jsme rozbalovat. Přestože dětem připadá všechno velký, mám pocit, že stůl, u kterého jsme sedávali, byl vždycky nějakej malej, nebo aspoň menší, než by mohl být.

Radka vnesla do mejch dospělejších Vánoc trošku víc důrazu na jídlo. U stolu nás postupně scházelo čím dál víc lidí, ale furt to byla jen velká bílá deska položená na pracovních kozách. A pak teda dvě bílé desky na čtyřech pracovních kozách, když se někdy stavil i Radky brácha s rodinou.

Když jsem začal stavět dům, rozhodl jsme se, že si poprvý v životě vyberu pořádnej velkej stůl. Ten co jsem nakonec našel je velkej a přitom elegantní. Má antracitovou vrchní plochu na dřevěném masivu se skosenými hranami a hravé nohy. Takže přestože se k němu pohodlně vejde šest lidí, nepůsobí těžce. Vyráběj to v Bosně, přišlo to tak mile lidsky zabalený, smontovaný jsem to měl hned... Zvykl jsem si u něj sedávat i přes den a pracovat u něj. Je dokonce tak dobrej, že jsem se o kus větší variantu rozhodl pořídit do Prahy a konečně poslat kozy na pastvu.

Vánoce jsou pro mne rodina.

To, že čas patří jen nám. To že můžeme být spolu, dělat věci spolu a pomalu, podle svého tempa. Minulej rok jsme trávili poprvé Vánoce na vesnici, bylo to kouzelné, jednoduché, pravdivé. Nemám ráda Vánoční kýč, mám pocit, že často zastíní skutečnou podstatu svátků. Proto i vše co dělá Vánoce Vánocema volím ráda v duchu střídmosti.

Minulej rok nás bylo celkem dost a posedávali jsme různě na zemi, protože jsme byli na začátku zařizování chalupy. Tento rok se už budeme válet na gauči, to bylo asi jediné co nám chybělo. Válení pod teplou dekou na příjemném gauči, kde se můžeme mlsat, povídat, objímat se a mazlit u pohádek. To je náš hrdina Vánoc, náš středový bod kde se bude odvíjet vše. Od balení dárků, když babička a děda vezmou děti na procházku, po stavění stromečku na Štědrý den až po užívání si praskání ohně v krbu. Tak už, aby to bylo.

Objevte spoustu další vánoční inspirace: