Zajímá vás, jak vypadá interiér umělkyně a čím se řídí při zařizování originálního prostoru? Přečtěte si rozhovor s Justynou Małczak a inspirujte se industriálním uspořádáním jejího domu.
Umím ocenit krásné předměty – ne anonymní, ale takové, za kterými je konkrétní umělec nebo nějaký příběh. Ráda se jimi obklopuji. Proto tu mám spoustu plakátů, obrazů, keramiky nebo ruční práce. Jsem citlivá na tvary, formy, barvy a způsob, jakým se světlo láme na daném objektu. Jako malířka pracuji s barvou každý den, což mi asi ulehčuje komponování různých prvků v interiéru.
Na industriálním stylu se mi líbí jednoduchost, kompaktnost forem, prostoru, jakási nedokončená atmosféra, ponechaná v určité fázi. To jsou hodnoty, kterých si vážím i v umění a o které se snažím ve své tvorbě. Stejně jako kombinace betonu se sametovou pohovkou, je pro mě malování jemných ženských tvarů na hrubý akvarelový papír. Ráda si hraju s takovými kontrasty.
Nemám na to žádnou teorii – dělám to úplně intuitivně. Základy se snažím postavit z jednoduchého nábytku v přírodních barvách, zemitých tónech – tehdy vzniká prostor na dekorativnější prvky v netradiční formě nebo ve výrazných barvách. Věřím, že v každém bytě je místo pro starožitnosti, předměty s duší. Když se například ohnutá židle nevejde do jídelní sestavy, můžete změnit její funkci: postavit ji jako noční stolek k posteli, jako věšák na ručníky do koupelny nebo jako podstavec na květiny do obýváku.
V minulosti jsem se při výběru věcí do domácnosti řídila především jejich funkčností s myšlenkou na to, že mi budou sloužit roky. Někdy jsem se vzdala toho co se mi líbilo, protože to nebylo dostatečně praktické. Momentálně se ale řídím hlavně estetikou, vybírám si to, co mě těší. Dbám na kvalitu a materiály - mám ráda ty jednoduché a přírodní: dřevo, kov, meď, len či bavlnu.
Když jsem před několika lety propadla šílenství domácí džungle, rostliny byly všude, v každém koutě bytu. Teď jich zkouším skládat do větších zelených ostrůvků. Ty nejzajímavější umisťuji samostatně, aby se jejich krásné listy neztratily v houšti. Taky ráda necházím neobyčejné doplňky: v první řadě květináče, často vyrobené z keramiky nebo betonu, kupované od polských řemeselníků, ale i vintage květináče či zajímavé zavlažovací systémy.
Náš dům je především rodinné bezpečné místo, kde má každý člen domácnosti své oblíbené zákoutí. Moje rodina nemá ráda změny, takže základ bytu – barva stěn, uspořádání většiny nábytku či funkce místností jsou neměnné. Něco na mě musí skutečně zapůsobit, jestliže budu chtít narušit tento systém. Často však měním doplňky, stěnu galerie či drobný nábytek. Pokud chci přece jen prostor oživit, vzpomenu si na textil: polštáře, závěsy a dokonce i koberce. A pokaždé jsem překvapená, že i s takto malou investicí lze úplně změnit atmosféra bytu.
Uspořádání interiéru nás vždy staví před výzvy v podobě omezení - což je velikost prostoru nebo malé dítě, které zašpiní sedačku, nevhodně umístěná okna, dveře, které se nedají posunout či rozpočet. Nepřidávejme si další hranice tam, kde nemusí být. Nebojme se experimentovat, hrát si a měnit věci. Náš byt nemusí být charakteristický specifickým stylem. Má nám dělat radost a naladit nás na pozitivní notu. Funkčnost a praktičnost je důležitá, ale přesto je důležité dovolit si něco koupit jen proto, že nám to imponuje a připadá nám to krásné.