Domov Jany Šmíd Winterové voní vanilkou a terasa vybízí ke zpomalení
Ne podle katalogu, ale podle života. Kuchyně tu voní po vanilce, venkovní kuchyně slouží jako druhý obývák a viktoriánský skleník jako tiché útočiště, kde se na chvíli zastaví svět.
U Jany Šmíd Winterové se zkrátka bydlí naplno – s dětmi, psem, občasným chaosem a vůní právě upečené bábovky.
Praha
5+kk
185 m²
Vzpomínáte si, kdy jste si řekli, že tohle bude váš domov?
Bydlíme tu už třináct let a neměnili bychom. Dům nás zaujal oba s manželem na první dobrou – každý jsme si ho objevili zvlášť, aniž bychom to tušili. A i když nebyl vůbec dokončený, věděli jsme, že je to ono.
Nehotový, ale přesto jasná volba. Co vás přesvědčilo?
Byl to spíš pocit než logika. Byli jsme z něj nadšení oba, i když třeba fasáda chyběla, uvnitř to bylo syrové. Ale ten klid okolo, prostor, energie – sedlo nám to.
Dnes mu říkáte „nervové lázně“. Co se vám vybaví, když se řekne domov?
Klid, útulno, rodinná pohoda. Někdy chaos, ale hlavně pocit, že jsme doma. Spoustu věcí jsme dokončovali sami a tak vlastně rostl s námi.
Který interiérový přešlap vás paradoxně posunul nejdál?
Myslím, že každý si projde tou „oranžovou érou“ – i já. Ale když jsem objevila přírodní materiály a skandinávský styl, začala jsem si víc všímat, jak prostředí působí na naši pohodu. Začala jsem pak toužit po světle, dřevě a klidnějších tónech.
Nebyla to proměna pro lajky. Ale ta lehkost prostoru funguje na fotkách i v životě.
Vaše kuchyně není jen místem, kde se vaří. Je to i kulisa vašich receptů na Instagramu. Co všechno se muselo změnit, aby vám sedla na život – i na fotku?
Původní kuchyň jsme řešili hodně narychlo a nechala jsem se hodně ovlivnit názory rodiny. Byla prostorná, ale tmavá a uzavřená. Proto jsme ji před dvěma roky předělali – propojili s obývákem, otevřeli do prostoru a prosvětlili. Takhle jsem to chtěla vlastně už od začátku. Nebyla to proměna pro lajky. Ale ta lehkost prostoru funguje na fotkách i v životě.
Dětský pokoj sdílí brácha se ségrou – a přesto působí sladěně. Jak jste vyřešili rozdílné představy a potřeby?
Hledali jsme kompromis, který sedne oběma. Kluk miluje zelenou, holčička růžovou – tak jsme zvolili tlumené odstíny, které se dají kombinovat. Nábytek jsme ladili jednoduše, aby s nimi rostl. Mají i výsuvnou postel, protože děti chtěly spát vedle sebe. Tak jsme je poslechli. A stůl na úkoly? I ten jsme zakomponovali – psát diktát u kulatého jídelního stolu prostě nejde. (smích)
Méně je víc – ale chytře. Úložné prostory do výšky, klidně až ke stropu. Každá věc musí mít své místo, jinak vzniká chaos.
Co u vás doma funguje, aby prostor nepůsobil zahlceně?
Méně je víc – ale chytře. Úložné prostory do výšky, klidně až ke stropu. Každá věc musí mít své místo, jinak vzniká chaos. A sedačka? Jedna světlá udělá víc parády než dvě těžké tmavé s obřím stolkem uprostřed. Když má prostor dýchat, musíte mu to dovolit.
Nastal během zařizování moment, kdy jste si dnes řekla: „Tohle už nikdy“?
Rozhodně. Nechat si rozmluvit to, co jsem cítila, že chci. Při prvním zařizování jsem se hodně přizpůsobovala – okolnostem, názorům, kompromisům. Dnes bych si za svým stála. Vím, co mi dělá dobře. A dům? Ten bych dnes postavila úplně jinak.
Máte svůj kout, kam mizíte, když potřebujete vypnout?
Obývák – deka, kafe, Netflix. Klasika. Ale když chci být opravdu sama, jdu do skleníku. Není to klasický český skleník se záhony, ale spíš takový venkovský, viktoriánský. Právě tam mám i ratanové křesílko z Bonami – moje první. Tam se ztrácím nejradši.
Venkovní kuchyni jsme stavěli svépomocí dva roky. Má 40 metrů, takže je to taková naše letní garsonka.
Vaše kuchynš působí jako obývák pod širým nebem…
Od jara do podzimu prakticky žijeme venku – snídáme tady, pracujeme, děti si hrají, grilujeme. Skicovala jsem, skládala nápady dohromady a nosila truhlářům obrázky se slovy: „Takhle přesně to má vypadat.“ Terasu jsme stavěli svépomocí dva roky. Má 40 metrů, takže je to taková naše letní garsonka.
Co u vás nikdy nechybí, když zazvoní návštěva?
Káva. Kamarádi už rovnou volají: „Máš tu tu moji?“ Často se něco peče, chystá, ale není to o dokonalosti. Spíš o pocitu.
Jaký kompliment vás při návštěvě potěší nejvíc?
Když řekne, že se u nás cítí jako doma. Že je tady příjemně, útulno. V tom je pro mě síla interiéru.
Tipy, jak na venkovní kuchyni a terasu podle Jany
1. Udělejte z ní prodloužený obývák
Nepřemýšlejte o terase jako o přídavku. Vnímejte ji jako další pokoj – kde se jí, pracuje, odpočívá. Jana ji využívá od jara do podzimu jako plnohodnotnou součást domova.
2. Inspirujte se, ale tvořte podle sebe
Pinterest může být skvělý odrazový můstek – Jana podle něj kreslila první skici. Ale finální podoba vznikla tak, aby ladila s rytmem rodiny, ne s trendem.
3. Vsaďte na přírodní materiály a tlumené tóny
Dřevo, ratan, proutí a látky v neutrálních odstínech. Venkovní prostor působí harmonicky, když ladí s okolní zelení a není přeplněný.
4. Myslete na zónování
Gril, koutek na práci, dětské hřiště – i 40 m² terasa může být multifunkční. Důležité je dát každé aktivitě své místo, aby se prostor zbytečně „nezadusil“.
5. Začněte s jedním milovaným kouskem
Pro Janu to bylo ratanové křeslo z Bonami. Najděte si svoji srdcovku – a od ní odvíjejte zbytek. Tak vzniká terasa, která je osobitá.