Proměna multifunkčního pokoje u Pokáče

Zadání pokoje s tak smíšenou funkcí - tedy obývací prostor, ložnice, dětský pokoj, místnost pro natáčení - je poměrně netradiční a na jeho realizaci bych si představovala více metrů čtverečních (smích).

Nicméně malé prostory jsou výzva dnešní doby, proto jsem se snažila najít každé funkci svůj vlastní prostor tak, aby se vzájemně nerušily a mohly fungovat současně. Nenazvala bych to tedy bojem s malým prostorem, ale spíše výzvou o co nejlepší fungování.

Místnost byla definována stávající podlahou, okny, dveřmi a skříněmi. Tento minimalistický základ mi vnuknul myšlenku pokračovat v tomto konzervativním barevném duchu i na dalších kusech nábytku. Velkou inspirací k odlišnému pojetí zdí mi pak byly reprodukce, které si manželé již dříve koupili a v interiéru je chtěli použít. Ohňostroje barev na plakátech si přímo říkaly o odvážnější pojetí výmalby.

Z konzervativního přístupu přímo vyplývala i volba materiálů. Jednoduché plochy, čistá barevnost a textura, nicméně zajímavé tvarové detaily. Dále pro mě byla důležitá praktičnost a udržovatelnost, protože pokoj bude sloužit dospělým i dětem. V neposlední řadě jsem vybírala podle kvalitativních kritérií tak, aby nábytek i větší doplňky sloužily co nejdéle a dělaly radost v nezměněné podobě.

Majitelé zůstávali po celou dobu velmi otevření diskusi a případné mantinely jsme na obou stranách různě překračovali a posouvali. Zásadní však bylo přizpůsobit interiér dětem a jejich potřebám.

Minimalizovat ostré hrany, rozbitnost a poškoditelnost materiálů. Proto jsem některé kousky pojala jako přemístitelné solitéry - jako je tomu v každé dětské herně.

U doplňků jsem vzhledem k barevnosti a tvarosloví nábytku hledala zajímavé tvary a barvy, které dále korespondují s výmalbou a plakáty.

Záleží mi na tom, aby i dekorace a doplňky plnily svoji funkci a nebyly pouze lapači prachu - což ocení zvláště rodiny s dětmi. V tomto případě bylo na pořadu dne také využití široké škály doplňků pro děti, které budou v interiéru jistě vítány.